O mně 

Už na základní škole jsem cítila, že bych chtěla pomáhat lidem, aby se ve svém životě cítili lépe.
Chtěla jsem studovat psychologii, ale tehdy jsem slyšela větu: "Na to nemáš."

S tímto přesvědčením jsem pak žila mnoho let.

Přesto ve mně ta vnitřní touha nikdy nezmizela.
Naopak – postupně mě vedla k tomu, abych začala nejdříve pracovat sama na sobě.

Začala jsem rozumět svým emocím, vztahům i vzorcům, které formují naše reakce a rozhodování. A pochopila jsem jednu důležitou věc:

Skutečně pomáhat druhým můžeme až ve chvíli, kdy jsme ochotni projít část cesty sami.

Proto dnes nepředávám nic, co bych sama nezažila nebo neprošla.


Proč mě zajímá téma vnitřní dospělosti

Dospělost nezačíná dovršením osmnácti let.

Mnoho z nás sice žije život dospělého člověka, ale uvnitř stále reagujeme z míst, která zůstala zraněná, nejistá nebo nezralá.

Právě z těchto míst pak vznikají opakující se vztahové vzorce, přetížení, neschopnost nastavovat hranice nebo pocit, že žijeme více pro druhé než pro sebe.

Vím, kam až může člověk dojít, když uvnitř zůstává jako malé dítě.
A zároveň vím, jaké to je, když člověk začne skutečně dozrávat.


Profesní zkušenosti

Ve své práci propojuji osobní zkušenost s odborným vzděláním a dalším studiem.


Neustálé vzdělávání

Práce s lidmi pro mě není jen profesí, ale dlouhodobou cestou.

Proto se i nadále vzdělávám v oblasti psychologie, práce s emocemi i somatického přístupu - tedy práci s tělem, které často nese otisky našich prožitků, emocí a životních zkušeností.
Zároveň sama využívám podporu koučů a dalších odborníků, protože věřím, že práce na sobě je proces, který nikdy nekončí.

Právě tato osobní zkušenost mi pomáhá lépe rozumět ženám, které ke mně přicházejí.

Mimo práci

Miluji své tři děti a svou práci, která se z dlouholetého zájmu postupně proměnila ve splněný sen.

Mám ráda kávu, dobré jídlo, zdravý životní styl, pohyb, tanec , knihy, filmy, cestování a obyčejné chvíle klidu. 

Ráda řídím auto - je to pro mě prostor, kde si často srovnávám myšlenky i emoce.

A mám ráda hledání správných slov.  Ten moment, kdy se podaří něco správně pojmenovat a najednou to zapadne jako klíč do zámku. 

Co mi v životě nedává smysl

Nemám ráda věty jako:

"Ty jsi silná, ty to zvládneš."

Často se za nimi skrývá očekávání, že člověk má všechno unést sám.

Stejně tak mi nedávají smysl věty:

"Měla bys…"

"Musíš pochopit…"

"Podívej na ostatní..."

A mohla bych pokračovat dalšími větami. Často jsou to věty, které zlehčují nebo zpochybňují to, jak se člověk skutečně cítí.


Věřím, že skutečná změna nevzniká z tlaku nebo očekávání druhých,
ale z porozumění a vlastního rozhodnutí.